Mechanické hodinky

Mechanické hodinky jsou hodinky, které používají mechanický strojek k měření času, na rozdíl od moderních quartzových hodinek, které fungují na základě elektronických obvodů. Mechanické hodinky sou poháněny pružinkou, která musí být ukončena periodicky pro správně fungováni. Jeho síla je přenášena přes sérii kol, které pohání napájení setrvačníku, čili ručičky hlavního ciferníku, které osciluje sem a tam v konstantním poměru. Zařízení zvané hnací kolečko (escapement) uvolní kolečka hodinek a posouvá je vpřed po malých kouscích s každým otočením kolečka setrvačníku. Tím se vlastně pohybují ručičky postupně vpřed po malých kouscích konstantní rychlostí. Tento tikající zvuk dělá právě hodinky tak charakteristické. Mechanické hodinky byli vyvinuté v 17. století z jejich předchůdce kterým určitě byli kapesní hodinky vyvinuté v 15. století. 


Podobně jako hodiny mají i hodinky několik hlavních částí:
 pohon (zdroj energie);
 oscilátor, který odměřuje krátké časové intervaly; na něm závisí přesnost (chod) hodinek;
 převody a indikaci, které počítají kmity oscilátoru a ukazují výsledek;
 pouzdro, řemínek a další pomocné části.

U mechanických hodin je zdrojem energie spirálová pružina, u lepších hodinek uložená v pérovníku. Oscilátorem nejstarších hodinek byl lihýř, od 18. století podstatně lepší setrvačka („nepokoj“), u moderních hodinek s odpruženým uložením čepů, aby hodinky vydržely i nárazy. Kmity oscilátoru zachycuje krok, který mu také dodává impulz. Krok propustí při každém kmitu oscilátoru jeden zub stoupacího kola a soustava ozubených převodů převádí tento pohyb na minutové kolo, na němž je připevněna minutová ručka. Od pohybu minutového kola se odvozuje i pohyb hodinové ručky. Mechanické hodinky musí mít natahovací zařízení, u starých hodinek klíčkem, po roce 1820 korunkou, která slouží i k nastavení správného času. Od poloviny 20. století se vyskytuje i automatické natahování excentrickým rotorem. Ručky se pohybují nad ciferníkem s dělením na hodiny a minuty, někdy bývají natřeny světélkujícím nátěrem. Na hřídeli druhého převodového kola může být upevněna i vteřinová ručka, někdy umístěná uprostřed ciferníku („centrální“ vteřinová ručka)

Mechanické hodinky nejsou tak přesné jako moderní quartzové hodinky a jsou obecně dražší. Navzdory tomu jsou nyní nošené více jako quartzové pro jejich estetické atributy, jako šperk a jako vyjádření svého osobního stylu, než pro jejich schopnost měření času.