Věžové hodiny

Věž s hodinami jsou speciálně vybudovaná s jednou stranou hodin nebo s více stranami hodín. Věžové hodiny mohou stát samostatně, nebo mohou být součásti kostela nebo jiné velké budovy. Mechanizmus ve vnitřku věže je známy jako věžový mechanizmus na pohon více hodin najednou. Často jsou tyto hodiny budované ve spojení ze zvony, které každou hodinou ohlašují zvoněním. Také se může stát, že tyhle hodiny jsou doprovázeny zvonkohrou a nebo muzikou.
Některé věžové hodiny jsou světovo známe atrakce. Pět nejznámějších věžových hodin je:

1. Big Ben v Londýne
2. Věž Rajabai v Bombaji
3. Spasskaya Tower v Moskve
4.  Torre dell'Orologio na náměstí svatého Marka v Benátkach
5. Zytglogge clock tower v Berne v starém městě 

Najvětší hodiny na světe sou v Saudské Arábii a jedná se o hodiny známe pod názvem  The Royal Mecca Clock Tower.


Přestože věžové hodiny jsou dnes hlavně obdivované pro jejich estetiku, v minulosti sloužili pro důležitý úkol. Do polovice dvacáteho století většina lidí neměla hodinky a dokonce i do 18 století byli domácí hodiny raritou. První věžové hodiny neměli strany s více ciferníkama ale byli to pouhé hodiny za účelem zvoláni obyvatelstva pomocí zvonů. Proto byli tyto hodiny umisťované ve vysokých věžích aby zvuk zvonění byli slyšet co nejdále. Také byli hodiny umisťované pro totéž v centru města. Postupem času jako se stávali věžové hodiny běžnějšími tak si konstruktéři uvědomili, že pro lidi by bylo dobré vědět i přesný čas.


Věžové hodiny se datují až do starověku. První takéto hodiny byli Tower of the Winds (Věterná věž) v Aténach až s osmi slunečními hodinami..
.

Sportovní hodinky

Hodinky současnosti se ubírají různými směry. Klasické hodinky se snaží popřít vědecký pokrok a neustále se snaží klást důraz na důsledné mechanické práci hodinek. Takové hodinky jsou skutečným mistrovstvím dílem mistra hodináře. Jedná se pak právě o tyto hodinky, které nejčastěji dosahují závratné ceny, protože lidský um spojený s lidskou zručností je často k nezaplacení.


Dalším typem hodinek, které se neřídí zvyklosti a tradicí hodinářství využívají naplno technický a technologický pokrok na různé své funkce. Moderní hodinky už dávno neslouží jenom pro potřebu měření času. V dnešních dnech můžeme spíše hovořit o chronometrech, tedy o hodinkách, které kromě klasické funkci měření času obsahují i stopky, budík a mnohé další funkce.

Sportovní hodinky Cassio

Sportovní hodinky se právem řadí mezi ten typ hodinek, které právě nejvíce využívají světový vědecký progres. Sportovní hodinky se samozřejmě neobejdou bez stopek, ale to není ani zdaleka vše, co právě takovéto hodinky dokáží. Nejnovější typy sportovních hodinek obsahují i výškoměr, který nachází své věrné fanoušky mezi vášnivými turisty a nebo nebojácnými horolezci. Sportovní hodinky zpravidla obsahují i teploměr, či dokonce měřič frekvence tepů srdce. Mezi základní předpoklad sportovních hodinek samozřejmě patří i vodotěsnost. S tou právě souvisí speciální typ sportovních hodinek - potápěčské hodinky, které jsou vodotěsné až do stovek metrů.


Poměrně nedávnou novinkou je integrace hodinek s GPS navigací. Toto řešení je opět mimořádně užitečné pro turisty a horolezce, sejde se však všem.

Přesýpací hodiny

Přesýpací hodiny jsou hodiny, které na měření času využívají pohyb písku způsobený gravitací. Skládají se ze dvou skleněných baněk umístěných nad sebou a spojených úzkým hrdlem. Písek z horní banky se postupně přesýpa do spodní banky. Jako náhle uplyne měřený čas (časový úsek závisí na charakteru přesýpacích hodin), horní banka bude prázdná a hodiny se musí obrátit, aby mohl být měřen další úsek.

Přesýpací hodiny byly jednou z mála spolehlivých metod měření času na moři, takže se má obecně zato, že se používaly již v 11. století, kdy pomáhali společně s magnetickým kompasem navigovat loď.

Důkazy o existenci přesýpacích hodin však pocházejí až ze 14. století, díky obrazu z roku 1328 malíře Ambrogia Lorenzettiho. Nejstarší psaná zmínka pochází ze stejného období. Od 15. století se již přesýpací hodiny používaly v nejrůznějších odvětvích, na moři, v kostele, v průmyslu či v gastronomii. Byly prvním spolehlivým, opakovaně použitelným a poměrně přesným měřítkem pro určení času.

Sluneční hodiny

Sluneční hodiny jsou prastarým prostředkem na měření času za pomoci rotace Země a tím způsobeného zdánlivého pohybu Slunce po obloze. Pohybující se Slunce vrhá stejně pohyblivý stín, který pak za pomoci stínítka a stupnice ukazuje čas.

Nejstarší prameny hovoří o používání hodin v Číně a Egyptě v období kolem roku 1500 před Kristem. V Řecku sestrojil první sluneční hodiny Alexander Lakedaimonský asi v první polovině pátého století před Kristem. Antické hodiny byly složené z polokulové mísy se svislým poloměrem, který sloužil jako os. Konec tyče zapadal do středu koule a vodorovného kruhu, který byl okrajem polokoule. Půlkruh v míse byl dělený na 12 stejných dílů a tyč vrhala v průběhu dne na půlkruh svůj stín. Do Říma přinesl sluneční hodiny konzul Manlius Valerius Massai ze Sicílie v roce 263 před Kristem.

První sluneční hodiny s gnómonem kolmým na zemský povrch byly nepřesné. Jejich podstatné zlepšení nastalo, když se gnómon umístil tak, že konec tyče směřoval do polohy světového pólu a byl tak rovnoběžný se zemskou osou. Při takové úpravě se neměřila délka vrženého stínů, ale směr. Kromě pevných slunečních hodin se od středověku používaly i přenosné sluneční hodiny. Z některých slunečních hodin se dali zjistit různé kalendářní údaje, svátky, hodiny východu a západu Slunce a podobně.

O zdokonalení středověké gnomoniky se zasloužili Arabové, v 13. století to byl především Abú Hasan Alí. V Evropě se sluneční hodiny objevily nejdříve v německých zemích(země kde vyrobili první mechanické hodinky) , přibližně kolem roku 1450. Mezi známých výrobců slunečních hodin patřili Hans Dorn, Ján Pretorius, Erasmus Habermas a další.