Přesýpací hodiny

Přesýpací hodiny jsou hodiny, které na měření času využívají pohyb písku způsobený gravitací. Skládají se ze dvou skleněných baněk umístěných nad sebou a spojených úzkým hrdlem. Písek z horní banky se postupně přesýpa do spodní banky. Jako náhle uplyne měřený čas (časový úsek závisí na charakteru přesýpacích hodin), horní banka bude prázdná a hodiny se musí obrátit, aby mohl být měřen další úsek.

Přesýpací hodiny byly jednou z mála spolehlivých metod měření času na moři, takže se má obecně zato, že se používaly již v 11. století, kdy pomáhali společně s magnetickým kompasem navigovat loď.

Důkazy o existenci přesýpacích hodin však pocházejí až ze 14. století, díky obrazu z roku 1328 malíře Ambrogia Lorenzettiho. Nejstarší psaná zmínka pochází ze stejného období. Od 15. století se již přesýpací hodiny používaly v nejrůznějších odvětvích, na moři, v kostele, v průmyslu či v gastronomii. Byly prvním spolehlivým, opakovaně použitelným a poměrně přesným měřítkem pro určení času.