Vodní hodiny

Vodní hodiny dvě nádoby

Klepsydra (z gr. Gr. "Zlodějka vody") nebo vodní hodiny nebo vzácně hydrologium jsou jakékoli hodiny, jejichž fungování já založené buď na sledování času odtoku vody (tekutiny) z nějaké nádoby (zpravidla tenkou trubkou) nebo na sledování času vtoku vody do (zpočátku prázdné) nádoby s otvorem, která plave na vodě. Tyto hodiny tedy neměřili čas ale časový úsek. Používaly se zejména ve starověku, ale ještě i na začátku novověku v Evropě. V Řecku se používaly i jako forma telegrafu.


Jako časomíra se klepsydra v Řecku používala na vymezení stejného času obou stran při soudním sporu, na měření délky nočních hlídek. Tento typ hodin se objevil již v 2. tisíciletí před Kr. v Indii, Číně a Egyptě. Později se dostaly do Řecka a odtud do Říma. Časem se klepsydra dočkala různých vylepšení mechanického a tvarového zpracování. Vodní hodiny byli významně zdokonalené Ktesibiosom (kolem roku 150 před naším letopočtem), který je původcem konstrukcí s vodním kolem a ozubenými převody. Asi nejslavnejší a velice složitou klepsydru s otáčivou mapou hvězdné oblohy postavil Andronikos Kyrrhestés a to kolem roku 75 před naším letopočtem. Táto klepsydra byla určená pro Vež větrů na římské agoře v Athénach.

Vodní hodiny v Itálii

 Jako "telegraf" se používala např. v armádě Kartága. Na vzdálených pozorovacích stanovištích byly klepsydry, které odmeriavali čas trvání ohňového nebo kouřového signálu. "Stupnice" časomíry byla rozdělena buď na několik zpráv, nebo na jednotlivá písmena abecedy. Vodní hodiny byly pro mnohé panovníky skvělým dárkem no vývojem jiných hodin ztráceli na svém postavení. Svou vlnu obnoveného zájmu o ně přinesla až renesance kde Leonardo da Vinci, Galileo Galilei a další konstruovali řadu důmyslných zařízení, bohužel bez většího významu.